Úlevové metody při bolení bříška – POLOHY

„Když ono se chce jen chovat!“ Každá máma tu situaci někdy zažila. Dítě brečí: zvednete ho – přestane – položíte – brečí – zvednete ho – přestane… atd. Je to nějaká hra? Ne, miminka nejsou vypočítavá, ani s vámi záměrně nemanipulují. Jen potřebují pomoct. Dnes se s vámi podělím o polohy.

Ale nejdřív si pojďme společně něco představit…

Právě jste si pěkně nacpali břicho mlékem. To, co jste vypili předtím, by rádo pomalu ven. Takže se vám to v břiše pěkně rozpohybuje. Do toho se vám chce prdět a nejde to. Tlačí se to do všech stran, jen ne ven. Sice si po jídle pěkně ukrknete, ale máma šup s vámi do kočáru, nebo do postýlky. „Jéžišmarjá, mami, to ne! Mně ty záklopky ještě nepracujou tak dobře a mlíko mi leze nahoru do krku. Mami, fuj! FUJ! Mami, zvedni mě! Béééééé!“

Máma vás zvedne, gravitace zapracuje. Mléko sjede tam, kam patří. Máma vás poplácává po zadečku. „Jojo, to je dobrý. Ještě si tak uprdnout, to by bylo! Hmmm…“ Jenže šup a už zase ležíte. „No to snad ne! Už jsem to skoro měl! A teď mám místo toho zase mlíko v krku. Fuj už zase! Néééééé! Mami! A bolí mě břicho, pomóc! Béééééé!“

Když dítě bolí bříško, je pro něj nejhorší poloha vleže na zádech.

Miminka se neumí pořádně hýbat, o koordinaci pohybů nemluvě. Od samého začátku mě naprosto fascinovalo, čeho je dítě při kolice schopné. Vehementně se snaží nějak si ulevit, přestože to tak nemusí vždy vypadat, (zvláště když stojí na hlavě a opírá se o paty vyšponované do luku). Vřele doporučuji v první řadě dítě pozorovat a snažit se z jeho zběsilého snažení vyčíst, co by mu udělalo dobře. I když uznávám, že u nejmenších dětí je to opravdu obtížné.

Proč pořád ležím na zádech?

Obecně se doporučuje dávat maličké děti do polohy na záda na rovnou podložku. Jenže když má dítě nějaký menší či větší problém se zažíváním, bude na zádech přinejmenším neklidné. Občas to může vypadat směšně. Některé děti zběsile mávají rukama, přestože jsou uloženy ve stabilní poloze (např. položením do polštáře). Můj syn zase kopal nohama, jako kdyby běžel. Mlátil patami do podložky tak, až jsem měla pocit, že si je rozdrtí.

Miminka nemají v trávicím traktu ještě vše zcela funkční tak, jako my dospělí. Spoustě dětí „leze nahoru“ mléko. Což, přiznejme si, musí být opravdu nepříjemné, tím spíš, když se mléko vrací smíchané se žaludečními šťávami. A to nemusí trpět refluxem. Trávicí ústrojí je navíc docela krátké, takže když jde něco dovnitř, to předchozí už chce zase ven. Jenže ne vždy se to podaří synchronizovat, tlak působí do všech stran a je z toho bolení.

A proč jsem jak luk?

Kromě kopání, přitahování nožiček a mávání ručičkama se miminko často propíná nazad. V tomto případě to ovšem není poloha, kterou by vyžadovalo a která by mu poskytovala úlevu.

Prohýbání do luku může mít řadu příčin, (může se jednat o neurologický problém), ale nejčastější příčina tkví v tom, že při podráždění dochází k zatínání zádových svalů. Dítě se prohýbá nazad, aniž by nějak zvlášť chtělo. Tato svalová skupina je údajně při dráždivé bolesti aktivována snadněji než jiná, přestože aktivace břišních svalů směrem „do klubíčka“ by byla mnohonásobně prospěšnější.

Takže, co s tím?

Potřebujete-li dítě uložit, ZVYŠTE PODLOŽKU v oblasti hlavy, např. nakloněním postýlky či podložením matrace. Gravitace pomůže udržet mléko tam, kam patří. NOŽIČKY POKRČTE SMĚREM K BŘÍŠKU a podložte polštářem či dekou stočenou do delšího válečku. Tu můžete kolem něj ovinout do tvaru U, kromě podpory nohou se bude dítě cítit jistěji.

Dále můžete POLOHOVAT MIMINKO NA BOK a skrčit mu nohy. Musíte ho ale něčím zapřít, aby pro něj byla poloha stabilní. Opět dobře poslouží obyčejná stočená deka do válečku, kterou vložíte za záda a konec můžete zastrčit dítěti mezi skrčené nožičky, (což dělá navíc dobře kyčlím).

Pokud však můžete, lehněte si k němu, položte ho na bok zády k sobě, skrčte mu nohy a horní rukou dítě obejměte a VEZMĚTE BŘÍŠKO jakoby DO DLANĚ. Prsty podsuňte pod bok dítěte, aby vaše dlaň byla po bříšku rovnoměrně rozložená. Nemačkejte, ale nechte bříško spočívat jeho vlastní vahou do vaší ruky. Jedná se o jemný tlak, který miminku může být příjemný a pomůže mu se uklidnit.

Jakmile však půjde do tuhého, budete muset jednat. První, co vám mohu doporučit, je SBALIT DÍTĚ DO KLUBÍČKA a NOSIT HO. Můžete ho držet opřené zády o svou hruď s nožkami přimáčknutými k bříšku, nebo jen jednou rukou ve stejné poloze opřené o váš hrudník bokem.

Pokud se bude dítě bránit, což je v případě silnější bolesti velmi pravděpodobné, brzy se unavíte. (Ono přeprat malého křičícího kojence není zrovna brnkačka). Pro tento případ je dobré pořídit si šátek, i když třeba nemáte v plánu dítě běžně nosit. Zkuste si ho od někoho vypůjčit, než zjistíte, zda vám vyhovuje.

Nošení

Kočárek jsem vybírala skutečně pečlivě, ale v praxi se ze mě rychle stal zastánce nošení. A vřele ho doporučuji. Náš závod s kolikou se podobal ultramaratonu a nošení bylo jediné, co nám pomohlo v nejkrutějším období nějak fungovat.

V akutní fázi nám dobře posloužila tzv. KOLÍBKA. Tuto polohu jsem využívala pouze doma a jen krátkodobě. Miminko má v této poloze nožičky těsně přimáčknuté k bříšku, což je žádoucí, nevýhodou ale je, že může snadno blinkat. Je tedy potřeba ho hlídat, by nedošlo např. k udušení. Můj syn v této poloze nevydržel nikdy déle než 30 minut. Když jsem ho do šátku cpala, většinou se zmítal, ale následně velmi rychle usnul. Během té doby se vzduch ve střevech dopracoval k východu a to už se ze šátku drápal ven. Tuto fázi si chtěl odbýt na svobodě.

Další poloha v šátku či manduce sice netlačí kolínka tolik na bříško, ale také výborně funguje. Jedná se o polohu svislou, kdy je dítě čelem k matce a nožičky má skrčené do tvaru M. Gravitace je na vaší straně. Nespornou výhodou této pozice je navíc KONTAKT BŘICHO NA BŘICHO, což má velmi příznivý vliv.

Pokud je situace zoufalá, svlečte se a strčte si mimčo pod župan přímo KŮŽI NA KŮŽI. Na čerstvá miminka toto funguje přímo zázračně.

Další doporučovaná poloha je dítě položené bříškem dolů na vašem předloktí – tzv. NA TYGŘÍKA. Druhou rukou mu můžete hladit zádíčka. U nás toto bohužel nefungovalo, ale spoustě dětem to pomáhá. Jak správně dítě do této polohy uložit si můžete snadno najít na internetu.

Někdy je jediná možnost nosit dítě NA RAMENI ve svislé poloze. Fyzioterapeuti to neradi vidí, ale někdy se prostě nedá nic dělat.

Houpání

Pokud dítě nosíte, pomáhá to, ale je to unavující a pokud se zastavíte, nebo si dokonce sednete, dítě to okamžitě pozná. Můžete se proto s dítětem v náručí HOUPAT (ne skákat!) na gymnastickém míči.

A nakonec pár tipů pokud nemáte peníze či prostor na hojdací vynálezy:

👇 Vezměte obyčejné PROSTĚRADLO (nebo DEKU) a za cípy ho přivažte do rohů dětské postýlky.

👇 Máte-li parťáka, můžete dítě pohodlně houpat ve dvou.

👇 Malinké miminko, které se ještě nepřetáčí a nemrská, zvládnete houpat i sami. Ale musíte být opatrní, abyste ho nevyklopili 😉

👇 Prostěradlo lze zavázat např. i pod stůl, doporučuji ale dát tam dítě kolmo, aby nevypadlo, když se převalí na bok. V tomto případě je také nutné mít ho stále pod dohledem.

Pokud vaše miminko trápí prdíky častěji, určitě se naučte bříško správně namasírovat.

Případně si projděte seznam přípravků na bolavá bříška a návod, jak používat rektální rourku.

Jak říkám já, když prdy zavelí, není čas na hrdinství, protože tady končí veškerá sranda. Ale nebojte, brzy bude líp. Ne nadarmo se říká miminkovské kolice tříměsíční.

Pokud se vám však cokoli nezdá, zkuste mrknout také do e-booku Potravinová alergie kojenců. Je k dispozici zdarma a poskytne vám základní orientaci v problematice potravinové alergie u maličkých dětí.